Ohlasy: Sousedské dny Bohumilic

Milí hosté, obyvatelé Bohumilic, všichni návštěvníci krásné události Sousedské dny Bohumilic

prvně nám dovolte jménem spolku Přátelé Bohumilic upřímně poděkovat za Vaši cennou pomoc při přípravách celé akce a také za Vaši účast, příspěvky do kasičky, chválu i podporu.

Jak jistě víte, konání celé akce bylo ohroženo páteční silnou bouřkou a zničením vybavení a připraveného materiálu. Zase se však ukázalo, že právě v takovýchto kritických situacích dokážeme držet při sobě a společně přiložit ruku k dílu. Velmi oceňujeme, že jste nám přišli pomoct likvidovat způsobené škody v brzkých ranních hodinách samotných Sousedských dnů, na úkor vlastního spánku, odpočinku či práce. Dovolte nám připomenout krásnou myšlenku z úvodního proslovu:

"Bohumilice v posledních 5 letech začaly skutečně žít a lidé k sobě mají tak nějak blíž. Buďme všichni hrdí na to, že právě zde máme své kořeny, své blízké či kamarády. Bohumilice vždy všechny přivítaly s otevřenou náručí. Snažme se tedy prosím, aby tak tomu bylo i nadále."

 

 * * *


Děkujeme mnohokrát Květě Svěrákové, rozené Stejskalové, za milý dopis s ohlasy na Sousedské dny a za krásné básně, o které se s Vámi touto cestou chceme podělit:

 

Doma

 Ty staré známé dveře vítají mě a zvou dál

Vstupuji do vzpomínek a jsem zase doma

Na dvoře kdákají slepice a občas štěkne pes

Z kuchyně slyším hlasy, to je zas některá tetička na besedě

„Kde zase lítáš, to ještě nemáš hlad?“, otáčí maminka hlavu od plotny

Tatínek u stolu něco sepisuje a zdraví mě laskavým pohledem očí

Poslouchám staré příběhy, cítím to teplo, bezpečí a nevyslovenou lásku

Musím se ale vrátit, vím, že mám úkol předat to všechno dál

A tak tu stojím a jenom hladím tu kliku dveří,

tu kliku do vzpomínek tisíckrát stisknutou

 

 

Sousedské dny Bohumilic 2015

 To žňové sluníčko a dobré vínečko

zjasnilo setkání v maličké vesničce

a ani letní bouře neodvážila se je narušit.

 Jak krásné kroje, tak jásavý byl den

a milí známí lidé, co láká je to stále sem.

 Ožila stará škola a poznala všechny

co se tu kdysi učili,

a i ta malá kaplička vzpomněla si na děti,

které se u ní pod lipami honily.

 Lesíky shlížely radostně do údolí

a šuměly, že je dnes veselo.

 Tak za pět let zase, moji milí,

vy drazí rodáci, kamarádi,

tetičky, strýčci, stárci,

a ani ty nesmíš chybět dambořická kapelo.



 

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (hlasů: 11)