V dědině malé

Přátelé, kamarádi, příznivci Bohumilic, 

rádi bychom se s Vámi touto cestou podělili o píseň "V dědině malé", která vznikla při příležitosti konání Sousedských dnů Bohumilic. Věříme, že se Vám naše písnička líbí a že si ji s námi rádi zazpíváte na dalších bohumilických akcích. 

 

 

 

Celý text:

1) V dědině malé, za bílou kapličkou, roste tam lípa, všem dává stín.
Kdysi tam sedával dědeček s babičkou, vnoučata sedala na jejich klín.

R.: V chladivém stínu, voňavém lipáčí, laskavé tváře, tak známý hlas.
Vrásčitá dlaň znovu hladí mě po tváři, jako by vůbec nic nezměnil čas.

2) Když byla lipka docela maličká, než dala koruna mohutný stín,
před kaplí stála v neděli děvečka, její tvář značila jakýsi splín.

3) Velikou láskou srdéčko zahoří, k mládenci odvedle od sousedů.
Do dětských vzpomínek děvče se ponoří, jak chlapec chodíval na besedu.

R.: V chladivém stínu, voňavém lipáčí, zvonivý smích a dětský hlas.
Svou dětskou ručkou ho hladila po tváři, ze šustí panenku podal jí zas.

4) Posilněn vínečkem, chlapec se jí svěřil, že dívku miluje, že ji má rád.
Už v dětství že lásce k dívence uvěřil, myšlenky na ni mu nedají spát.

R.: V chladivém stínu, voňavém lipáčí, dva mladí lidé, tichoučký hlas.
Vyznání lásky, polibky na tváři, kéž by se napořád zastavil čas.

5) Vnoučata na klínech dědečka, babičky, hltají stařečků vyprávění,
pod lípou ve stínu té naší kapličky, o prvním upřímném políbení.

6) Zase jsem děvčátkem, maličkou holčičkou, na dětství vždy ráda zavzpomínám.
Zas pod lipkou sedím, s dědečkem, s babičkou, vždy když se k dědince mé podívám.

R.: V chladivém stínu, voňavém lipáčí, laskavé tváře a tak známý hlas.
Vrásčitá dlaň znovu hladí mě po tváři, jako by vůbec nic nezměnil čas. 

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (počet hlasů: 2)