Jak měli u Ferdů začarovaná prasátka

Poslóché, Sefka, co ti včil povím. Ja tož belo to zrovna ten rok, cos bela starkó. Tenkrát Ferdom na mléně přestaly žrat prasátka. Pořád řvale, dvéřa ha koryta hryzle, hale žrát né a né. Dež to hož trvalo dlóho, tož staré Ferda, nevida jiné pomoce, šel pro Kopko. Jak došla, ha podívala se, hned poznala, že majó hodělaný. Tož dala rado: "Vem sekero ha seké do koryta a při tom řiké tóto průpovídko, co ti řekno: Ten, kdo jim hodělál, ať doběhne k nám!"

No, stalo se. Do chlívka poslál sekat do koryta cero Kačo. A hneď tu bel Jakóbek Vilar. Vlítl do seknice, skákal z kótka do kótka a vřeskál: "Kde je Kača, kde je Kača?" Staré Ferda chvilko ho nechál lítat ha teprvá Kačo zavolál.

"Hale poslóché, Francko, temo nemužo hani věřet. Proč be ten Vilar lítal po seknici?" - "No, proč lítal - to, jak sekala do koryta, tak veplácela teho, kdo prasátkům hodělál."

"Já bech temu take nevěřela, hale slešela sem to na dračce hu Ferdu, deš Ferdová to vekládala."

"Ha jak se muhlo stat, že tem prasatom hodělál?" "Ja, to máš tak. Deš na prvního mája se neco z domu takové vosobě prodá nebo půčí, tak hož se to může stat. Já sem ten den nigdá nic neprodala hani nepůčela, člověk nigdá neví."

"Ja, to máš pravdo. Só všelijací ledí. Ha vo tech Vilarovéch vekládali všelejaké věce. Všeci se jich bále ha voni kradle jako skrake. No só huš tam, ale v dobrým jich žádné nespomíná. Ba, ba, haji ta Kopka se tak pominola, no ja, mosíme tam všeci, hale bela to chetrá ženská. Žádné dochtor, hani zvědolékař se ji neverovnál..." 

* * *

Pověst je převzata z následující sbírky:

Ošmera, Josef. Pověsti z kraje Mrštíků a Herbenova. 2. vyd. Klobouky u Brna: Městský úřad v Kloboukách u Brna 1993. 170 s.

Zpět na přehled pověstí

Váš hlas: Žádná Průměr: 5 (hlasů: 1)