O mlýně
Za dědinou pod příkrou strání, porostlou kříčky a osamělými břízami, stával o samotě vodní mlýn. Vodu na kolo přiváděla hluboká strouha z blízkého panského rybníka, po jeho zrušení z potoka.
Jedním z posledních mlynářů byl Žižka, ze staré mlynářské rodiny, již už před 200 lety patřil mlýn v Mokré na panství kapituly brněnské. Po povodni r. 1855, kdy bylo zničeno vnitřní zařízení, umlkl klapot mlýna navždy. Starodávné stavení, obklopené zahradou, hustými vrbinami a zelenými lukami, koupil statkář Fleischer a ubytoval v něm své zaměstnance.
Opuštěný mlýn dával podnět k různým řečem na dračkách a besedách.
Pod kolem v tůni bydlel hastrman. Maminka se ho bála a proto, když šla od muziky, vyprovázely ji pokaždé kamarádky. Vodník čekával na ni u panského sklepa nebo "pod kopečkem". Sotva ho uviděla, shrnula si svrchní sukni přes hlavu a skokem utíkala dolů k mlýnu.
Jednou se pustilo za ní hříbě a hnalo ji až ke dveřím. Babička jí otevřela v okamžiku, kdy ji hastrman dobíhal. Zavřely dveře a slyšely hlas: "Mělas čas." - Byl to vodník, který se rád měnil v hříbě. Jindy čekal schoulen u dveří. Někdy se nehnul, to matka s tlukoucím srdcem přešla kolem, po druhé skočil před jejími zraky do vody, až zažbluňklo.
Ve mlýně také strašívalo, a to pravidelně na Štědrý večer. Dědeček a babička s matkou sedávali za stolem, stařenka se hlasitě modlila z modlitební knihy. Stejně tak si počínala druhá rodina. Dům zamkli brzy navečer, takže bylo nemožné, aby někdo vnikl dovnitř. A všichni čekali s bázní kdy "to" přijde.
Vždy v určitou hodinu zazněly na dveře spolunájemníka tři mohutné rány, jako když silně metlou udeří, takže se rozlehly celým mlýnem. Úkaz se objevoval pravidelně každý rok.
Na sklonku let devadesátých minulého století dal majetník velkostatku mlýn zbořit. Byl prý neobyčejně pevně stavěn. Z jeho cihel si postavil rolník Šedivý dům. Základy, protože byly hluboko, zůstaly v zemi. Rybník zrušila vrchnost už v první třetině 19. století. Hastrmani se vystěhovali a strašidla patrně také. Památkou na rybník zůstala stará hráz z 15. století a keře chebzíčku z bývalé mlýnské zahrady.
* * *
Pověst je převzata z následující sbírky:
Ošmera, Josef. Pověsti z kraje Mrštíků a Herbenova. 2. vyd. Klobouky u Brna: Městský úřad v Kloboukách u Brna 1993. 170 s.